25.9. 2k16

25. září 2016 v 17:45 | Alia |  Jídelníčky


Snídaně - 3 Krekry + tři plátky kuřecí šunky a goudy.

Svačina - nic

Oběd - nic

Svačina - nic

Večeře - Salát ( kuřecí maso, rajčata, gouda, dresign, salátový mix )


Pití - jablečná štáva, čaj

Pohyb - 9,7 km chůze

Ačkoliv si nic sama neurčuju a nehlídám se. Mám nějaké divné období. Nemám chuť jíst.
Což mi vlastně vůbec nevadí.

Výsledek obrázku pro skinny hipster girl


Vaše Alia...

 

Tak jsem si zase poplakala..

3. července 2016 v 21:28 | Alia |  My Diary
Už pěkně dlouho jsem se ani neozvala. Byly to týdny kdy jsem si marně nalhávala, že mám dobrou
postavu. Že je všechno v pořádku. Že jsem šťastná. Asi to způsobylo to jak jsem odpadla, měla jsem strach. Noo a taky jsem se trochu do někoho né přímo zamilovala a jelikož se mi na chviličku dostalo pocitu, že je to vzájemný ( omg tolik komplimentů, tolik společnýho omg omg ) tak mi i hodně vzrostlo sebevědomí. Jenže z toho samozřejmě nic nebylo. Byl trošku mimo mou ligu, zvlášť, když je kolem tolik naprosto dokonalých holek. Říkám si, kdo by sakra ztrácel čas se mnou? Nikdo. Asi měl zrovna temnou chvilku a neměl tušení co dělá, jinak si nedokážu vysvětlit co mupřelítlo přes nos. Občas, když zrovnou jednou za čas hodíme řeč. Mám ho v hlavě ještě půl roku. Hádám, že on mě ne asi po deseti minutách.. Jsem fakt kravka. Ale to mě dostává k myšlence. Kdo by měl sakra rád někoho jako jsem já. NIKDO. Pořád říkám jak nikoho nechci, přitom nikdo nechce mě.
Víte, že jsem si dokonce minulý večer řekla, že až zase začne škola budu mít tak dokonalou postavu jako ty naše paní dokonalé od nás ze školy? Ne nebudu k nim hnusná.. Nic mi neudělali. Jen jim závidím. Každopádně bych si to moc přála. Pár dní zpět, když jsem čekala na autobusové zastávce, vystoupila tak jedna holka asi o dva roku starší než já. Měla krátké černé šaty do áčka, malou kabelku na "řetízku", černé sluneční brýle a krasné černé vlasy. Mohlo vám už taky dojít, že byla krásně hubená. Byla přesně taková, jakou jsem si kdy představovala sebe. Ty šaty- Byly úžasný. Vypadala tak elegantně. Já bych vypadala jako ubrus. A ta kabelka s brýlemí, kteří na eleganci a ženskosti ještě přidávali? S tou kabelkou bych vypadala směsně, protože jsem velká jako slon. A brýle? Jen si představte sluneční brýle na obrovským nosu. Proč ona to všechno má a já ne? Život je pěkná svině. Kdybych tak vypadala byla bych šťastná. To vím.

Ještě by bylo dobré zmínit, že jsem si nedávnou zkoušela snad všechny stříhy letních šatů.
Ani jedny. Ani v jediných jsem nevypadala ani trochu dobře. Neovladatelně jsem se rozbrečela.

Tak jsem se zase vyplakala.

Jo a mimochodem, před pár dny jsem si ze zvědavosti stoupla na takový ten měřící automat v nemocnici -

Hmotnost - 51,3kg
Výška - 156cm
Index tuku - 22.9%
Hmotnost tuku - 11,7kg
Čistá hmotnost - 39,6kg
Voda v těle - 29,0kg

BMI - 21,1

Musela jsem zada vyší věk takže je jasné, že na můj věk je tohle moc. Ale i tak jsem norma.
JÁ NECHCI BÝT NORMA! Je to tak ponižující.

Jídelníček ani raděj psát nebudu. Jak to jde u vás? Jdu vás oběhnout, Chyběli jste mi. :(



Vaše Alia

30.5. 2k16

30. května 2016 v 20:18 | Alia |  Jídelníčky



Zdneska toho bylo nemálo, ale jsem ráda, že jsem se vyhla všemu tomu nezdravému jídlu. Myslím tím to jak mě hlídali a podstrkovali všechny ty sladké svačinky které jsem nemohla odmítnout. Jakmile totiž zazní věta "Proč ne? Tohle máš přeci ráda." Tak je zle a není úniku. Zvlášť po tom co se v poslední době dělo.

Snídaně - 2 Krekry ( Křehké plátky sýrové Dexi ), dva plátky kuřecí šunky a tři malé plátky hermelínu.

Svačina - Pár červených hroznů. Asi maximálně 6. Nepočítala jsem, ale bylo to malinko.

Oběd - Školní obědy = nikdo mne nehlídá, což znamená, že jsem měla jen dvě malinká sousta. ( Protože je prostě hloupé vzít si jídlo a pak ho hned odnést, tak jsemk to roznimrala a byla chvíli na mobilu ). Takže se to celé dá počítat jako nic.

Svačina - Nic

Večeře - Kousek kuřete s brambory ( které jsem si vydobyla! mamka trvala na hranolkách ) + půlka rajčete a trocha tatarky ( Tu jsem si fakt mohla odpustit... )

Pití - Zelený čaj, Voda (?), Poděbradka Prolinie (1,5l)

Pohyb- 3 km rychlé chůze

Myslím, že na rozjezd je to v pohodě. Zase ve starých kolejích. 2 jídla denně jen trošku větší, ale to změním. :)

Co vy daří se vám?


Nevím jestli je to nějaká modelka (někoho mi připomíná) , ale je nádherná.
To je moje největší a nesplnitelné přání.
Být přirozeně krásná tak aby se každému tajil dech stejně jako mě z ní ♥




Vaše Alia...




 


Moje postava

29. května 2016 v 10:06 | Alia |  My Diary
Takže, rozhodla jsem se, že by nebylo od věci se dneska změřit. Přeci jen jsem to dlouho nedělala. A navíc jsem naprosto zapomněla kolik jsem měla před měsícem. Takže tentokrát to udělám tak, že si to sem podstivě zapíšu abych to nezapomněla a mohla v budoucnu porovnávat. Zda jsem udělala nějaký ten pokrok.

Taky aby jste vy měli nějakou představu, jak to asi se mnou vypadá. :) :D

Váha - 50 kg + - 2 kg nahoru nebo dolů ( nemáme váhu, takže nevím jistě )
Výška - cca 160-165 cm


Paže - 26 cm
Přes prsa - 83 cm
Pas - 63,5 cm
Boky/zadek - 91,5 cm
Nejtlustší část stehen - 54 cm
Nejužší část stehen / Střed stehen - 48 cm
Nejtlustší část lýtek - 36,5 cm
Kotník - 21,5 cm

Snad si z toho lze snadno odvodit můj největší problém. Tuk se mi ukládá především do nohou a spodní části těla. Od boků nahoru jsem relativně hubená s relativně plochým i když nezpevněným bříškem a pěkným pasem ve tvaru přesýpacích hodin. Jenže od boků dolů jsem jako jiný člověk.

Horní část potřebuju zpevnit a pak především zhubnout v nohách. Problémem je, že mi bylo už tolikrát řečeno, že je to prostě genetika která se změnit nedá, že mám být ráda, že jsem na tom takto... Navíc já prostě nechci přijít o zadek :D jen trochu zmenšit a zpevnit, taky nechci být plochá jako přistávací dráha, je to větší hnus než moje nohy.. Co myslíte vy? Jak hubnete
nohy?




          Nemám ráda ty holé kosti místo nohou, tohle je ideální ♥ 

Vaše Alia..

Nevím co to se mnou je..

28. května 2016 v 19:29 | Alia |  My Diary

Pro ty kteří i za tak krátkou existenci blogu se ho pokusily včera navštívit, se jen zobrazila prázdná šablona či dokonce nápis o tom, že blog neexistuje.
Chci vysvětlit proč tomu tak bylo. Nevím co to se mnou je. Perou se ve mně dvě strany a každá říká naprosto jiné věci mezi kterými nelze udělat žádný kompromis. A tak někdy vyhraje jedna a jindy ta druhá.

To včera byla práce jedné z nich.

Ještě večer jsem usínala. Silná a odhodláná. Už jsem se těšila na další večer, když napíšu na
blog jídelníček a přečtu si ty vaše. ( Blog mám krátkou dobu, ale vaše blogy čtu už nějaký ten pátek ). Jenže ráno to bylo všechno úplně jinak. Jakoby se všechno ve mně otočilo o třistašedesát stupňů.

Probudila jsem se v pět ráno s obrovskou bolestí břicha. Stěží jsem vztala, měla jsem slzy v očích.
Hrozně se mi chtělo zvracet. Ale nešlo to, hrozně jsem chtěla cítít tu úlevu. Takový ten pocit, že bych vyzvracela tu bolest. Strašně jsem se klepala. Takhle jsem do školy jít nemohla. Ušla jsem stěží pár metrů. Na nějaké léky jsem ani nepomyslela. Nezbývalo nic jiného než to říct rodičům. Hrozně na mě řvali. Naštěstí byli ještě rozespalí a tak jsem naštěstí stihla "zaběhnout" do pokoje zpět do postele a dělat, že spím. Vážně jen dělat. Nešlo to. Ta bolest byla hrozná. Nakonec se mi podařilo to zaspat. Když jsem pak šla do kuchyně. Máma se mnou vedla menší rozhovor. Že si celou dobu všímá toho jak se snažím vyhnout jídlu, jak strašně málo jím. I toho jak se na sebe dívám, to jak se dívám na jíné holky. Toho jak nechci v létě mezi lidi.
Bylo mi jí hrozně líto. Musí mít hrozný strah. Tolikrát jsem našla na počítači zapomenuté ( nebo schválně? ) otevřené záložky o tématu dětské Anorexie. Všechno jsem jí odkývala.
Zbytek dne jsem měla dobrou náladu. Všichni a především mamka ke mně byli hodně neobvykle hrozně milí. Měla jsem pocit, že mě poslouchají, že nejsem méněcenná. ( Kdyby takoví byli pořád, možná by se nic z toho co se děje nestalo!! ).

Pak už to šlo rychle. Dopoledne jsem si smazala blog. Vyhodila svůj deník s jídelníčky. ( Blog mám krátkou dobu, ale takhle je to už pár měsíců ).

"Pryč s Anou!"

Nezmiňuji, že jsem celý den jedla neustále a hrozně velké porce. Doslova jsem se přežírala.
( Chipsy, tyčinky... ).

Dnes byli u nás příbuzní...Pečivo, řízek, bramborový salát, buchta, chipsy.... Jenže mezi příbuznými mám taky jedno chodící thinspo s dokonalou postavou. Uvědomila jsem si, že já prostě nemůžu jen tak skončit! Promiň mami...

Když se přejídám a podívám se na svou postavu, nenávidím ji. Vydím chodící sádelnu. Když, se na sebe podívám po těžce vydřeném dni, zbožňuju ji. Vidím, že jsem zase o kousíček blíž.

Blíž k tomu být šťastná a konečně taková jaká chcí být.


* Obnovila jsem si blog a teď píši tenhle článek. Takže pokud tohle čtete a máte mě ve spřátelených, blog bude pokračovat. Budu aktivní. Omlouvám se pokud budu hloupě psát na vše blogy. Zůstaňte se mnou prosím. *

Vaše Alia, která nekončí a zůstává silná...

Kam dál