Nevím co to se mnou je..

28. května 2016 v 19:29 | Alia |  My Diary

Pro ty kteří i za tak krátkou existenci blogu se ho pokusily včera navštívit, se jen zobrazila prázdná šablona či dokonce nápis o tom, že blog neexistuje.
Chci vysvětlit proč tomu tak bylo. Nevím co to se mnou je. Perou se ve mně dvě strany a každá říká naprosto jiné věci mezi kterými nelze udělat žádný kompromis. A tak někdy vyhraje jedna a jindy ta druhá.

To včera byla práce jedné z nich.

Ještě večer jsem usínala. Silná a odhodláná. Už jsem se těšila na další večer, když napíšu na
blog jídelníček a přečtu si ty vaše. ( Blog mám krátkou dobu, ale vaše blogy čtu už nějaký ten pátek ). Jenže ráno to bylo všechno úplně jinak. Jakoby se všechno ve mně otočilo o třistašedesát stupňů.

Probudila jsem se v pět ráno s obrovskou bolestí břicha. Stěží jsem vztala, měla jsem slzy v očích.
Hrozně se mi chtělo zvracet. Ale nešlo to, hrozně jsem chtěla cítít tu úlevu. Takový ten pocit, že bych vyzvracela tu bolest. Strašně jsem se klepala. Takhle jsem do školy jít nemohla. Ušla jsem stěží pár metrů. Na nějaké léky jsem ani nepomyslela. Nezbývalo nic jiného než to říct rodičům. Hrozně na mě řvali. Naštěstí byli ještě rozespalí a tak jsem naštěstí stihla "zaběhnout" do pokoje zpět do postele a dělat, že spím. Vážně jen dělat. Nešlo to. Ta bolest byla hrozná. Nakonec se mi podařilo to zaspat. Když jsem pak šla do kuchyně. Máma se mnou vedla menší rozhovor. Že si celou dobu všímá toho jak se snažím vyhnout jídlu, jak strašně málo jím. I toho jak se na sebe dívám, to jak se dívám na jíné holky. Toho jak nechci v létě mezi lidi.
Bylo mi jí hrozně líto. Musí mít hrozný strah. Tolikrát jsem našla na počítači zapomenuté ( nebo schválně? ) otevřené záložky o tématu dětské Anorexie. Všechno jsem jí odkývala.
Zbytek dne jsem měla dobrou náladu. Všichni a především mamka ke mně byli hodně neobvykle hrozně milí. Měla jsem pocit, že mě poslouchají, že nejsem méněcenná. ( Kdyby takoví byli pořád, možná by se nic z toho co se děje nestalo!! ).

Pak už to šlo rychle. Dopoledne jsem si smazala blog. Vyhodila svůj deník s jídelníčky. ( Blog mám krátkou dobu, ale takhle je to už pár měsíců ).

"Pryč s Anou!"

Nezmiňuji, že jsem celý den jedla neustále a hrozně velké porce. Doslova jsem se přežírala.
( Chipsy, tyčinky... ).

Dnes byli u nás příbuzní...Pečivo, řízek, bramborový salát, buchta, chipsy.... Jenže mezi příbuznými mám taky jedno chodící thinspo s dokonalou postavou. Uvědomila jsem si, že já prostě nemůžu jen tak skončit! Promiň mami...

Když se přejídám a podívám se na svou postavu, nenávidím ji. Vydím chodící sádelnu. Když, se na sebe podívám po těžce vydřeném dni, zbožňuju ji. Vidím, že jsem zase o kousíček blíž.

Blíž k tomu být šťastná a konečně taková jaká chcí být.


* Obnovila jsem si blog a teď píši tenhle článek. Takže pokud tohle čtete a máte mě ve spřátelených, blog bude pokračovat. Budu aktivní. Omlouvám se pokud budu hloupě psát na vše blogy. Zůstaňte se mnou prosím. *

Vaše Alia, která nekončí a zůstává silná...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Effy Effy | E-mail | Web | 28. května 2016 v 20:10 | Reagovat

Ahoj Ali, jsem ráda, že jsi zpět. Tvoje mamča má starost oprávněně, však i my se tu někdy strachujeme jedna o druhou. Nebudu ti říkat, co máš dělat - to musíš vědět a hlavně chtít ty sama, ale buď opatrná ♥

2 Technologic Technologic | E-mail | Web | 28. května 2016 v 20:31 | Reagovat

Taky mám občas takovéto stavy :( buď silná, všechno zvládneš!

3 skinnybee skinnybee | Web | 28. května 2016 v 20:43 | Reagovat

Promiň, myslela jsem, že jsi skončila. Jez teď trochu víc, ať nemáš takové stavy a hlavně ať se mamka uklidní, aby tě nedala na léčení. Drž se :)

4 Amy Amy | Web | 28. května 2016 v 20:47 | Reagovat

Upřímně byla jsem překvapená když jsem chtěla dneska najet na tvůj blog a on tak nějak neexistoval. Jsem ráda že ses vrátila, ale měla bys začít asi trošičku víc jíst (ne přežírání) aby mamka neměla strach. Drž se :)

5 Foxie Foxie | 28. května 2016 v 22:07 | Reagovat

Ahoj, buď opatrná, jsi velmi mladá a když se tvoje mamka rozhodne že to je vážné že bys to měla řešit s odborníkem můžeš se vztekat jak chceš s nic neuděláš. Teď když všechno ví (i když jsi včera jedla hodně, ten váš rozhovor jí z hlavy nevymažeš a bude tě hlídat) musíš si dávat fakt velkej pozor aby nepojali podezření. Já s Anou více či méně intenzivně žiju již několik let a už jsem potkala spoustu mlaďounkých holek co skončili na léčení. Jestli ti můžu napsat co bych udělala já, šla bych na to opatrně a postupně, hlavní složku jídelníčku zeleninu, nejez když tě neuvidí a kdyby měla dotazy, tak sis to celý znovu promyslela a že chceš jíst zdravěji. Proti tomu by neměla nic namítat... Ano vím že to není to co chceš, ale pokud je ti po hladovkách tak špatně že nemůžeš do školy a všechno na sebe vyklopíš bude to asi rozumnější cesta...

6 i-can-reach-it i-can-reach-it | Web | 28. května 2016 v 22:52 | Reagovat

ty pocity..přesně to znám! i když za pár dní člověk zhubne tak max na vodě, i tak má ze sebe tak skvělý pocit, jako by zhubnul x kilo..
určitě to zvládneš, ale vykašli se na hladovky..jez prostě málinko, ale jez, to je nejlepší možnost:)))

7 hledam-sama-sebe hledam-sama-sebe | Web | 29. května 2016 v 10:15 | Reagovat

Naprosto skvělej článek. Moc se mi líbí, jak si všechno sepsala. :) Držím ti palce. Hlavně musíš nějak zastavit ty tvoje stavy. Ale holky už radily. :)

8 Chiara Chiara | Web | 29. května 2016 v 19:00 | Reagovat

Neboj,to zvládneš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama